Ángelek byl krásné, roztomilé a velmi očekávané miminko.
Postupem času jsme si ovšem začali všímat, že je takový hodně originální - to, jak si hrál a vše řadil, jak pořád běhal, skákal a křičel, jak dlouze plakal, jak měl velké výkyvy nálad, jak málo mu stačilo spát.
Do školky jsme ho chtěli dát od 3 let. Našli jsme jednu, kam ho nechali chodit na zkoušku s jedním z nás rodičů. Po několika měsících, kdy si nejradši hrál jinde než ostatní děti, jsme ale pochopili, že na školku rozhodně zralý není a nechali jsme si ho doma.
Mysleli jsme si, že se asi naše rodičovské česko-venezuelské geny nějak zběsile pomíchaly, a proto je ve všem tak pomalý. Když ale ve 4 letech stále nemluvil a byl na plínkách, bylo jasné, že něco nehraje.
Kamarád nás upozornil, že má Ángel možná nějakou lehkou formu autismu. Obrátili jsme se tedy na APLA a čekali na potvrzení diagnózy. Mezitím jsme hltali informace z knih a webu. Pokoušeli jsme se vyznat v různých metodách. Práce s obrázky a piktogramy nám nešla, i když jsme to zkoušeli několikrát, pomáhala nám s tím i paní z rané péče z APLA a byli jsme tam na školení. Moc jsme neladili s tím, aby Ángel dostával jako odměnu něco k jídlu a jeho motivace se rychle měnily.
Velkým obratem byl pro nás objev Son Rise Programu, to bylo Ángelovi 5 let. Hned jsme začali zkoušet techniky, které jsme vyčetli z webu a viděli jsme rychlou pozitivní reakci. Učaroval nám jejich celkový přístup a filozofie, hlavně to, že nemůžeme chtít, aby se měnilo dítě, když nejsme ochotni se měnit my. A jejich pojetí štěstí nám přineslo do života víc pohody, radosti a lehkosti. Byli jsme na několika školeních a do teď se učíme a v každodenním životě trénujeme, že štěstí je volba a že můžeme být šťastní, ať se kolem nás děje cokoli, ať se Ángel vzteká nebo křičí, ať se posunuje a dělá pokroky nebo ať je nedělá. Soustředíme se na to, abychom doma vytvářeli pozitivní a láskyplné prostředí, netlačíme ho do věcí, které nechce dělat a čekáme, až k nim sám dospěje. Pracujeme se svými přesvědčeními, myšlenkami a strachy a vybíráme si to, co nám slouží, tedy to, co nám přináší naději, radost, optimismus a sílu.
Pomohla nám také Linda Cecavová. Nejdříve jsme si u ní vzali jednu telefonní konzultaci, potom se byla i na Ángela několikrát podívat u nás doma a vždy měla trefná pozorování a užitečné tipy.
Teď je Ángelovi 8 a stále jsou některé dny či situace náročné, ale je to procházka růžovou zahradou oproti tomu, co bylo dříve. Začal mluvit v 6 letech. Do teď nemluví perfektně, některá písmenka a slova mu dělají problém, někdy je schopen stejné slovo nebo větu opakovat mnohokrát dokola, ale mluví :-) a dokáže už vše vyjádřit i vysvětlit. Dříve lidi ignoroval, teď už projevuje aspoň někdy zájem i o cizí lidi a děti. Dříve muselo být vše po jeho, byl velmi rigidní a tvrdohlavý, nechtěl nijak spolupracovat. I toto se hodně posunulo, je mnohem flexibilnější a už spolupracuje aspoň někdy. Oční kontakt měl velmi slabý a ten se také hodně zlepšil. Celkově působil dojmem, že je dost "mimo", kdežto teď jak kdyby tady byl s námi nějak víc přítomný a víc vtělený.
V 5 letech nastoupil do školky, do autistické třídy, jen na dopoledne. Po 2 měsících se nás speciální pedagožka ptala, co to s ním děláme, že je tak jiný než ostatní děti. Řekli jsme jí o Son Rise Programu a paní učitelky se začaly o tuto metodu zajímat a učit se ji. Po dalších několika měsících se na nás obrátila i jedna maminka, že vidí u Ángela velký pokrok, a zda bychom jí mohli říct víc o tom, co děláme. Pak se začali ptát další rodiče i učitelé. Z toho důvodu jsme založili webovou stránku www.AutismusJakoDar.cz, facebookovou stránku Autismus jako dar a pořádáme měsíční setkání pro rodiče, učitele, dobrovolníky a jakékoli zájemce o oblast autismu a Son Rise Programu.
Dlouho a pečlivě jsme zvažovali výběr školy. Nakonec máme Ángelka v domácím vzdělávání a zatím nám to tak moc vyhovuje.
Stejně jako všichni ostatní rodiče jsme neplánovali ani netušili, že u našeho syna zjistíme autismus. Nicméně vnímáme každé dítě jako dar a když vidíme, kolik lásky, radosti, štěstí, trpělivosti, odvahy a pochopení nám Ángel vnesl do života, jsme za všechno moc vděční a užíváme si s ním život plný dobrodružství. Je to pro nás úžasná cesta sebeobjevování a osobního rozvoje. I když netušíme, kam se Ángel v budoucnu dostane, vidíme v této nejistotě i určité kouzlo. Opakujeme si, co nás učili na školení, a sice že tyto děti mají neomezený potenciál. Na autismus a tyto speciální děti se díváme s velkou laskavostí, pokorou a láskou a věříme, že sem přišly, aby náš svět obohatily a aby nám pomohly změnit sami sebe k lepšímu.